Aktuálně

O projektu

Ženy umělkyně

Umělecká kritika

Umělecké vzdělávání

Genderové reflexe

Populární kultura

Neznámá území českého moderního umění

Vlasta Vostřebalová-Fischerová (1898 - 1963)


Vlasta Vostřebalová-Fischerová (1898 Boskovice na Moravě – 1963 Praha)

Malířské dílo Vlasty Vostřebalové-Fischerové je sice omezeno pouhými patnácti lety aktivní tvůrčí činností; přesto ale zůstává jedním z nejosobitějších projevů českého meziválečného sociálního umění. Počátky její profesionální dráhy jsou spjaty se studiem v ateliéru Vojtěcha Hynaise na Akademii výtvarných umění, odkud však brzy díky svému nonkonformního pohledu na umění odešla. Po konfliktu s prof. Hynaisem odešla do sochařského ateliéru Jana Štursy, kde také v roce 1923 absolvovala. Ačkoli se Vostřebalová trojrozměrnému umění nikdy nevěnovala, krátká sochařská průprava ve Šturmově ateliéru měla vliv na její plastické vidění skutečnosti, jež se projevilo především v jejích kresbách. Smysl pro barvu a světlo, jenž si osvojila ještě pod Hynaisovým vedením, a plastické cítění tvarů, jež však netíhlo k realistickému ztvárnění, ale daleko spíše k primitivizujícím a také psychologizujícím deformacím, v jejím díle vytvořilo nerozlučnou dvojici. Sama autorka toto prostorové cítění výstižně popsala v rozhovoru v roce 1963: „Neukazovat jen tak, plošně, ale ta potřeba ‘vidět až za roh’, vidět to nějak i plasticky, sochařsky, ale vyjádřit malířsky. Všimněte si, že ty moje portrétní kresby, to nikdy není jen jeden pohled…“ Vostřebalové-Fischerové však nešlo jen o formu, ale také o význam: „Podle mého názoru má malíř malovat nejen to, co vidí, ale i co o věci ví a co tuší.“
   Umělecký názor Vostřebalové-Fischerové se vyhraňoval již v době jejího studia a stejně tak se v tomto prostředí formoval i její politický názor. Ačkoli se malířka nikdy nepřiklonila k žádné umělecké skupině nebo spolku a byla v podstatě solitérkou, vliv na její práci měly nejenom sociální tendence v soudobém německém a francouzském umění (v roce 1922 podnikla studijní cestu po Německu a rok později pak absolvovala stipendijní pobyt v Paříži), ale také program Sociální skupiny. Spolu s Karlem Holanem, Pravoslavem Kotíkem a Miroslavem Holým ostatně na začátku dvacátých let přispívala do komunistického časopisu Kohoutek a v tomto periodiku se angažovala i jinak. Dle vzpomínek její souputnice, malířky Milady Marešové, kterou  Vostřebalová-Fischerová požádala o obrázky pro časopis, byla již tehdy členkou komunistické strany a „byla velice iniciativní. Zorganizovala například kolující čítárnu a obstarávala nová čísla pokrokových časopisů (…) a tak byla kolportována mezi přáteli a samozřejmě ve škole.“ V této době se malířka také díky svým levicovým názorům, utvářeným anarchistickým radikalismem S. K. Neumanna, rozešla se svou rodinou. První výstava Vostřebalové-Fischerové se konala v Topičově salonu v roce 1925. Vostřebalová-Fischerová zde vystavovala spolu s Miladou Marešovou. Ohlasy na výstavu byly veskrze pozitivní, ačkoli se ozývaly i hlasy, které poukazovaly na mládí obou umělkyň, jež s sebou nese jistou nevyzrálost. „Obě malířky ukazují tu svou nespornou vlohu, ale výsledky jejich budou snad časem lepší. Vostřebalová má svou sporou a čistou kresbu, ale barevně je úmyslně chudá,“ psalo se například v Díle. Vostřebalové práce z této doby však některým dobovým výhradám navzdory vykazují obdivuhodnou uměleckou i lidskou vyzrálost a patří k tomu nejlepšímu, co v této době mezi sociálně orientovanými českými umělci vzniká.
   Vostřebalová-Fischerová ve svých kresbách a obrazech vycházela z epické dramatičnosti wolkerovské linii proletářského umění a s velkou dávkou fantazie a bizarní poetiky zachycovala lidské odcizení a mezní situace života. V jejím díle se mísí sociální náměty s fantaskní poezií a palčivou groteskností. Sociální apel jejích prací se snoubí s intimitou a introvertností. Na této zvnitřnělé dimenzi její práce se nepochybně podepsal i její soukromý život: krátké, avšak nepříliš šťastné manželství s Otokarem Fischerem, po jehož rozpadu následoval dramatický a traumatizující zápas o syna. (Je pravděpodobné, že pod vlivem těchto událostí vznikl jeden z nejpůsobivějších obrazů z dvacátých let Stařec a dítě, 1925.) Snově-primitivistický nádech krajin, portrétů, žánrových figurálních motivů i opuštěných městských periferií, vyznačujících se elementárním tvaroslovím a magickou světelností, na první pohled může připomenout Henryho Rousseaua. Vostřebalové ostře kritické vidění společnosti s sebou ale nese zvláštně tíživou, až halucinační atmosféru moderního života.
   Vostřebalová-Fischerová – podobně jako například její spolužačka z AVU a blízká přítelkyně Milada Marešová – věnovala zvláštní pozornost ženám. Kromě kresebného cyklu Lesní ženství (1925), v němž se obrátila k bájným postavám lesních žínek jako symbolu svobodné existence v náručí divoké přírody, se ale nejednalo o mytické bytosti. Autorka se zvláště ve svých kresbách věcně, bez patosu a sentimentu soustředila na konkrétní ženy své současnosti – udřené a nezaměstnané dělnice, alkoholovým oparem zahalené prostitutky (Ve výčepu, 1935), matky, sešlé stařeny a vyhublá děvčátka, ba i ženy za prahem smrti (obraz Utonulá, poč. 30. let). Zatímco tradiční i modernistická estetika kladly při ztvárňování ženy důraz buď na idealizaci, nebo naopak na erotickou fetišizaci ženství, v tomto případě se nesetkáváme s kanonickou ženskou krásou ani v podobě panenské nevinnosti, ani v podobě proradné zhýralosti. Ženské postavy ve Vostřebalové kresbách a obrazech ale nejsou ani prvoplánově plakátovými postavami z dobových agitpropů (ačkoli s návrhy pro letáky Rudé pomoci vydávané komunistickou stranou měla autorka zvláště ve třicátých letech svou zkušenosti), ani emancipované a žádoucí femmes nouvelles z obrázkových časopisů. Jsou to náhodné kolemjdoucí, neznámé i blízké osoby, v jejichž pohledech se zrcadlí zmatek, strach a paranoia moderního světa.
   Vedle sociálně-kritických obrazů, k nimž patřily i motivy s mužskými protagonisty (Vašek Zikánů, 1921-22; Piják, 1922-23 apod.), se Vostřebalová-Fischerová věnovala i autobiografickým motivům a reminiscencím na hranici mezi realitou a imaginací. K nim patří zvláště konvolut obrazů, které dnes visí ve stálé expozici Sbírky moderního a současného umění v Národní galerii v Praze (Kateřinky, zlý sen, 1926; Letná, 1922). Vostřebalová-Fischerová se zajímala i krajinomalbu a několik obrazů tohoto žánru (Z Alp, 1923-24, Třešňovka nad Zoo v Tróji, počátek 30. let aj.) se svým pojetím blíží Janu Zrzavému, kterého neskrývaně obdivovala. Její meziválečné malířské dílo se uzavírá v roce 1935, kdy dobrovolně přestává tvořit. Kreslí sice ještě přípravné studie k rozměrnému plátnu Ženy posedlé, to však zůstává fragmentem. 

Stručná biografie
1898 narozena 22. února v Boskovicích na Moravě
1915-16 příprava v soukromé malířské škole J. Rašky v Praze
1917-18 příprava v soukromém Klárově malířském ateliéru v Praze
1918 vstup na Uměleckoprůmyslovou školu, studuje u Arnošta Hofbauera
1919 v pololetí opouští UPŠ a od letního semestru vstupuje do školy Vojtěcha Hynaise na AVU, stává se členkou akademického spolku Preisler
1921 vstupuje do Komunistické strany Československa a napojuje se na okruh umělců kolem kulturního odboru ÚV KSČ
1922 po ukončení školního roku přechází od V. Hynaise do školy Jana Štursy, studijní cesta do Německa vedená prof. Antonínem Matějčkem
1923 absolvuje na AVU a odjíždí na stipendijní studijní pobyt do Paříže, navštěvuje zde École Colarossi a ve sbírkách Louvru studuje gotické primitivy, ranou renesanci, díla P. Brueghela st., celníka Rousseaua, Marca Chagalla, Féliciena Ropse, Honoré Daumiera
1925 výstava v Topičově salonu v Praze
1934 dvě výstavy v Městské knihovně v Praze. Na jarní výstavě kreseb poprvé zveřejňuje cyklus Děti z okolí Prahy (1927-28) a na podzimní výstavě pak oleje a kresby; kreslí návrhy pro letáky Rudé pomoci; následuje tvůrčí odmlučení
1945 obnovuje malířské dílo a navazuje názorově na svou předcházející etapu sociálního umění
1963 umírá v Praze
1968 posmrtná výstava, kterou připravil Klub der Kulturschaffenden Berlin
1971 výstava v Galerii hlavního města Prahy
1978 výstava v Senohrabech u Prahy
1979 výstava v Galerii umění v Karlových Varech
1980 výstava v Galerii výtvarného umění v Chebu
1983 výstava v Domě umění města Brna
1984 výstava v Domě umění ve Znojmě
1986 výstava v Muzeu dělnického hnutí v Českých Budějovicích
1988 výstava ve skleníku zámeckého parku v rodných Boskovicích

Zastoupení
Národní galerie v Praze, Galerie umění Karlovy Vary, Galerie výtvarného umění v Chebu

Literatura (výběr)
Vlasta Vostřebalová – Bilder und Zeichnungen, Club der Kulturschaffenden, Berlin  1968 [katalog]
Jan Smíšek, Vlasta Vostřebalová-Fischerová – Výbor z díla, Galerie hlavního města Prahy, Praha 1971 [katalog]
Jan Baleka, Pozapomenuté dílo českého sociálního umění dvacátých let, Umění 5/1978
Jan Baleka, Vlasta Vostřebalová-Fischerová, Galerie umění v Karlových Varech – Galerie výtvarného umění v Chebu, 1980 [katalog]
Jiřina Hockeová, Vlasta Vostřebalová-Fischerová – Obrazy a kresby, Dům umění města Brna, Brno 1983 [katalog]
Martina Pachmanová, Neznámá území českého moderního umění: Pod lupou genderu, Argo, Praha 2003 (2. kapitola)

Sestavila Martina Pachmanová